26.02.15

Nevzdávej to - aneb jak posílit svojí vůli

Chcete pro sebe něco udělat.
Chcete jíst zdravě, chcete si jít si zaběhat, začít cvičit, nesahat po té dobré čokoládě v deset večer anebo cokoliv jiného.
Ale moc vám to nejde.
Kde je chyba? 
Myslím, že jedním nejčastějších příkladů je například to cvičení. 1. ledna si dáte předsevzetí, že na sobě začnete pořádně makat a v létě v plavkách všem vyrazíte dech. Ale za týden už je pro vás cvičení cizí slovo a je přece lepší se flákat doma než si z těch stovky minut vašeho času vzít 15 na nějaký pohyb. A najednou pufff - je léto. A vy litujete, že jste tenkrát přestali a že nemáte žádnou vůli, a že příští rok už to bude jiné. Ale bude?
Kdo ví, to záleží jen na vás. 

Tak, ale pojďme si to celé projít znovu, ale tentokrát trochu jinak. 
Chcete opravdu začít cvičit, protože chcete hezkou postavu, zhubnout, nebo nabrat svaly. Jste plní motivace a energie, a představujete si, jak jste to už dokázali a všichni vás obdivují. No jo, jenže za několik dní/týdnů zjišťujete, že to není tak lehké. 
A teď nastává osudový okamžik - vzdáte se, nebo budete pokračovat? 

Nyní je také čas pro všelijaké výmluvy proč danou věc nedělat. 
Například, že nemáte čas. 
A to si jako vážně nemůžete najít 20 minut denně? 
Kdykoliv - ráno, po škole, večer, během reklam (to máte těch 20 minut zaručených! :D)
Je úplně jedno kdy. Důležité je někdy. A i krátké cvičení je lepší než žádné. Takže se aspoň na krátkých pár minut se odhlašte z facebooku, a uvidíte, kolik času najednou máte. :))

Dalším důvodem ke konci je to, že nevidíte žádné výsledky.
Víte, nezhubnete totiž 5 kilo za týden, ani 5cm na stehnech a ani se vám nevyrýsují sixpacky. 
Tohle je cesta, ne 30ti denní výzva.
A i když výsledky jdou hoodně pomalinku, budou velké. Nic v životě nejde jen tak lehce, a to ani pevný zadek :).
Poznáte i spoustu věcí. Poznáte vaší reakci, když v duchu řeknete: "Já už nemůžu". Ve skutečnosti, když si poprvé řeknete, že nemůžete, zvládnete ještě dvojnásobek toho, to jste udělali do teď. No, přiznám se, že když si řeknu, že už nemůžu, nechci ani pomyslet že bych měla dělat dvojnásobek :D Ale jde to. Taky poznáte, co vás baví. Nenuťte se chodit běhat, když víte, že vás to nebaví a nenaplňuje vás to ničím dobrým. Objevujte nové věci, a zaručeně se najde nějaká, která vás bude bavit. A třeba se to stane i vaším životním stylem. Je to jen na vás! :)

A stejně, ten čas uběhne tak či tak. Představte si sami sebe třeba v červnu. Tak, a buď budete furt na stejném místě jako dnes, anebo úplně někde jinde. Tam, kde jste vždy chtěli být. A slibuji vám, že pak budete děkovat, že jste nepřestali.
Hlavně to neberte jako povinnost. Nic se nestane, když cvičení párkrát vynecháte. Nikdo vám za to nevynadá a ani vy by jste neměli. Berte to jako něco, co vás naplňuje štěstím. A pokud ne, snažte se dělat něco, co bude. To je to nejdůležitější, proto to mnozí lidé přestali dělat. Začali to brát hned jako něco, co dělat musejí, než jako něco, co dělat chtějí.


Doufám, že vám článek aspoň něco dal. Nejsem žádný týpek mluvící v motivačním videu, to opravdu ne :D. Ale sama jsem si tímhle prošla, a musím hrdě říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělala. 



...anebo taky možnost :D





21.02.15

Smile and show the world how beautiful you are

I přes neuvěřitelně dlouhý název článku, kterým mě inspirovala Demi Lovato v knížce Staying strong, lze jednoduše vyčíst, že to opět bude na způsob mých geniálních myšlenek a důležitosti pozitivního myšlení a radosti.


Asi než se hned vrhnu na tohle téma, uvedu příklad, rovnou ze svého života. 
Každý máme dny, týdny, kdy nevstáváme zrovna s happy náladou na rozdávání. Kdy nám přijde, že nic nestíháme, i když máme dostatek času. Kdy jsme zrovna myšlenkami jinde, než kde by jsme správně měli být, a kdy se nám prostě nijak extra nedaří. Tyhle dny jsem měla zrovna nedávno. Ráno jsem vstala, unavená a rozlámaná, školu jsem nějak přežila, pak letěla na trénink, vrátila se večer, kdy jsem byla ráda, že si stihnu něco přečíst do školy, odepsat přátelům, uvařit si večeři a jít spát. A druhý den to samé. Prostě jako naprogramovanej robot. Ale jelikož si tyhle věci rychle uvědomuju, řekla jsem si, že potřebuju udělat změnu. A to hned. 
Dva roky zpátky jsem se seznámila s důležitostí pozitivního myšlení. Opravdu mě to naučilo neskutečně mnoho věcí, které mě zachránily, a ještě dlouho zachraňovat budou. Ani už si je neuvědomuji, staly se mojí každodenní rutinou, která se ale záhadně ztratila. Ale to se nedá ztratit, to má každý v sobě
V ty dny jsem si říkala, co se s nimi, - co se se mnou - stalo. Proč už to nejde tak lehce jako dřív? 
Odpověď je fakt primitivní, prostě jsem starší, a věci beru jinak. Mám mnohem víc povinností a čeká mě spoustu zkoušek, které ovlivní celý můj život. TO  ALE  NENÍ  ŽÁDNÁ  VÝMLUVA.

18.02.15

Motivation no. 4

Tak, je všední den. A to znamená, že má inspirace na psaní článků je na bodě 0. V takovém případě mě vždy zachrání motivační obrázky. I když se to tak nezdá, ono není zase tak lehké najít v mracích obrázků nějaké, které mají něco do sebe (a ke kterým se někdy dá přidat nějaké to moje 'moudro'). Navíc já jsem na tohle silná perfekcionalistka, takže se vše musí k sobě hodit a musí být ťip ťop. Takže z původní 5-ti minutové práce se stane hodinová. I ty motivace mi zaberou nějaký ten čas, takže se nebojte že to flákám :D.
Jinak na příště chystám jeden speciál!
No, ale pojďme už konečně na ně! :)



14.02.15

Cestování ✈️

! VAROVÁNÍ: číst jen na vlastní nebezpečí !


Cestování; slovo, o kterém bych se mohla rozpovídat na hodiny; slovo, u kterého na sto procent vím, že je mým největším snem a mou nejtajnější vášní; a také slovo, které není úplně nejlevnější záležitostí. 
Asi tak nějak bych ho popsala. 
Já jsem osoba, která by nejradši procestovala celý svět - nejmíň dvakrát! Poznala nové kultury, nová místa, nové lidi. Mít přátele po celém světě. Fotila i tu úplně největší blbost a navštívila i to nejmíň známé místo. Ochutnala všechno neznáme jídlo až do prasknutí a objevila nová místa, kde bych to vše zase vyběhala. Hlavně že bych cestovala. Někdo má to štěstí, že cestuje už od malinka a v mém věku toho navštívil už mraky. Nebo ten, kdo má tu možnost se jet podívat i na dražší místa. Tito lidé jsou pro mě šťastlivci. 
Já osobně samozřejmě už navštívila několik krásných zemí a vůbec si nestěžuju, že jich nebylo tolik! Jsem vděčná úplně za vše. A v budoucnosti jich chci navštívit Xkrát tolik!
Láká mě to od Norska až po Mexiko, od Londýna do Kanady, od New Yorku do Japonska, až do Austrálie, Švýcarska, na Havaj a do Španělska, a dokonce i do Amsterdamu, Paříže a Miami. A to jsem ještě nezmínila Afriku, Maledivy, Čínu a bůh ví co ještě. Jo a zmínila jsem už Chicago nebo Kalifornii? A málem bych zapomněla na národní park Yellowstone! No sakra, mám to pěkně nabitý.