24.03.16

Vysílejte svoji lásku do světa!

Přeju všem krásný prázdninový den! I když myslím, že to ani nemusím, protože už jenom to že jsou prázdniny ho dělá krásným.
Bože, to je tak skvělý se vyspat do několika odstínů růžové, probudit se ranním během (protože to vlastně ještě moc nevnímám, co to vlastně dělám) a hned po něm si vychutnat nějakou supráckou snídani. Tohle je moje štěstí! :D
Ale o něm tenhle článek není. Nebo teda jen trochu jinak.

Zkoušeli jste někdy jen tak někomu říct, že je skvělý? Nemusí k tomu udělat něco skvělého, ale prostě mu to říct jen tak, protože to je pravda. 
Někomu říct, že ho máte rádi, aniž by si to musel něčím "zasloužit". 
Dokázat někomu jak je pro vás krásný, a nemusí to být vůbec vzhledově, ale jak je krásný když mluví o věcech, které miluje, tím způsobem jakým naslouchá ostatním, způsobem, jakým se usmívá.
Myslím si, že i přesto, že tyhle věci dokáží vykouzlit tak neskutečnou radost, my lidi si je říkáme strašně málo. Většinou jen když k tomu máme nějaký větší důvod, než jen ten, že ten druhý prostě je.
A to je tak strašně moc velká škoda!
Já teda osobně taky tyhle věci neříkám tak často, jak bych si přála, ale snažím se na tom pracovat. Protože je tak strašně důležitý ostatním ukázat, jak moc je milujete a co na nich máte rádi. Za prvý tím dokazujete, že to všechno neberete jako samozřejmost, a za druhé tím tomu druhému uděláte radost, což by mělo tedy udělat radost i vám.


A řekněte sami, jestli by se vám líbilo, kdyby vám někdo, koho máte rádi, podobné věci říkal i v době, kdy to prostě nebudete čekat. Jasně, že jo!
Ale co vysíláme my sami se nám vrací zpět. A pokud čekáte na to, až někdo začne, nemusíte se taky dočkat. Nic není samozřejmost, i když si to kolikrát nechceme přiznat. A pak nám bude líto, že jsme těm lidem tenkrát neřekli, kolik toho pro nás znamenali. 

Lidé přicházejí a odcházejí. Nějací zůstanou jen malou chvíli, nějací zůstávají roky. Někteří vás nijak neovlivní, nějací vám změní celý život. A když potom vaše milované osoby přestanete vídat tak často, jak byste si přáli, to pouto tam stále je. A podle mě je teda mnohem silnější, když víte, co jste pro danou osobu znamenali a ona ví, co ona znamená pro vás. Jasně, že i bez toho aniž by vám to ta osoba musela říkat asi víte, co pro ní znamenáte, ale někdy si ani neuvědomujeme jak moc to vlastně dotyčný cítí. 
Co jsem se teda takovým slohem snažím říct? :D

Říkejte vaším blízkým, co pro vás znamenají. Co na nich milujete, co se vám na nich líbí, co pro vás znamenají. Jen tak jim řekněte "Mám tě rád/a." a myslete to naprosto upřímně!
Řekněte si, jestli by to udělalo radost VÁM. Pokud je odpověď ANO, udělejte jí teda nejprv ostatním. A nebojte, ono se vám to vrátí, ať už jakýmkoliv možným způsobem. Protože karma si na tomhle nechává záležet! 

A nemusí to být jen vaši blízcí.
Usmívejte se na lidi na ulicích. Ne všichni vám úsměv oplatí, ale to hned nemusí znamenat, že jsou špatní. Kolikrát se mi stalo, že ti lidi byli spíš zaskočení, že se na ně někdo cizí usmál, že to sami v tom zaskočení ani nestihli oplatit. A popravdě se někdy ani nedivím, protože strašně málo lidí tohle dělá, že je to až vzácný, když vám někdo popřeje krásný den nebo vám věnuje jen prostý milý úsměv.
V Řecku mi úplně cizí paní pochválila angličtinu, a to jsem jí řekla tak dvě věty. A já si jí pamatuju doteď, a to už je to rok zpátky. A pokaždé se prostě musím usmát! Nebo i jen to, když mi nějaká milá prodavačka popřeje hezký den. Tady v Česku bych dokázala spočítat na jedný ruce, kolikrát se mi to stalo (když nepočítám Prahu), ale když jsem byla v Londýně, popřál mi to každý. A i když je to jedna věta, která se kolikrát říká jen ze slušnosti, já si toho strašně vážím, protože takoví lidé jsou fakt vzácní. 
Při běhání často potkávám jiné běžce, a skoro vždy se na sebe usmějeme a pozdravíme se. I když se mi to stává docela často, je to tak strašně krásný, že se mi pak běží mnohem líp a prostě se musím stále usmívat. Jednou se mi běželo hrozně a už měla sto chutí se vrátit, byla jsem jak funící červený hroch co s sebou každou chvílí flákne na asfalt a moje myšlenky nebyly zrovna dvakrát kytičkové. A vtom úplně cizí pán na mě zamával a křikl, že jsem dobrá. Ty bláho, kdybyste viděli, jak mě to nakoplo! :D Nejradši bych toho pána objala! Během vteřiny jsem byla jak jiný člověk.
A takováhle věta nestojí vůbec nic, ale přitom dokáže změnit tak hodně.
Někteří lidé jsou tak neskutečně laskaví a milí, a je strašná škoda, že jich je oproti těm negativním nepřítomným a mrzutým obličejům tak málo. Přitom to je taková maličkost, kterou může udělat úplně každý!

Pokud jste tenhle článek dočetli až sem, zkuste v nejbližší době udělat někomu radost. A je úplně jedno jakým způsobem to uděláte, jestli to bude vaší babičce nebo úplně náhodnému člověku, kterého potkáte ve frontě v Kauflandu nebo třeba v autobuse. Pochvalte někomu třeba úsměv, to, jak pěkně voní nebo třeba mu řekněte, že je krásný/á. A i když ho už nemusíte nikdy v životě vidět, věřte, že on si vám bude pamatovat ještě hodně dlouho!
A vám to taky udělá radost, takže dvě mouchy jednou ranou! #atosevyplatí

No, doufám, že aspoň někoho článek inspiroval k tomu, aby šířil lásku světu, protože svět tu lásku sakra potřebuje :) Každopádně jsem se tím inspirovala i já sama a budu se snažit svou lásku dávat dál a dál!
A vy si užívejte volno a hlavně přicházející jaro! 
A buďte veselí, jen tak!
S láskoooouuuu, vaše Nicole♥

16 komentářů:

  1. Tak tohle byl jeden z nejkrásnějších článků, jaký jsem kdy četla.
    Je pravda, že když se na někoho usměju, většinou mi to neoplatí. To mě ale neodrazuje. Přesto mu to jistě udělá radost.
    Ani už nevím, co na tohle dál říct, všechno jsi vystihla. Super článek! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiš to je tak krásný tohle číst! Jsi strašně hodná, děkuju moc! :) A to je přesně ono, nesmíš to vzdávat, ono to těm lidem určitě tu radost udělá, i když to nedají najevo :)

      Vymazat
  2. Tak to je úžasná myšlenka a ještě skvěle napsaná!♥ Také se někdy na ulici lehce usmívám na kolemjdoucí, ale málo kdo mi to oplácí. Ale nevadí, já se prostě nechci mračit :D Pokud nemám nějakou blbou náladu..
    A hned teď nebo v nejbližší době mým nejbližším vyjádřím jak moc je mám ráda :)
    Děkuji ti

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem tak ráda, že tě to dovedlo k tomu, aby jsi svým blízkým řekla, že je máš ráda! To udělá taaakovou radost! :D♥ Já ti taky moc děkuji!

      Vymazat
  3. Krásně napsáno a příjemně mi to obohatilo den :)
    Užívej volna a jen tak dál ;) ...takové články jsou vždy super!
    FitBlanka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš jak moc mě to potěšilo! :)) moc děkuju, to se hned člověk cítí lip❤️

      Vymazat
  4. To je krásný! :) Kvůli tvému článků mám úsměv na tváři! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A teď se zase usmívám já!!! Strašně moc děkuju❤️

      Vymazat
  5. Kráááásny článok :) už popri čítaní úvodu som sa usmievala - ranné behy sú naj! :) máš pravdu, častokrát berieme ľudí okolo seba za samozrejmosť, aj všetko pekné , čo sa nám deje... ale treba rovnováhu, keď dostávaš je potrebné aj dávať :) a úsmev nestojí nič, ale zlepší deň tomu druhému a aj tebe :) Ďakujem ti za pripomenutie týchto vecí, a prajem krásnu veľkú noc ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi zlatá Zuzko! :) Děkuju moc! Ty ranní běhy jsou něco skvělýho, nejvíc když se člověk soustředí opravdu jen na přírodu a na krásné věci♥ a když ještě potkám nějakého milého běžce, je to ještě lepší! Jinak tobě taky♥

      Vymazat
  6. Krásně pozitivní :) Ráda bych věřila, že když s tím pár lidí začne, začne se to šířit do všech směrů a další a další lidi se budou nabalovat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já taky :) ale i kdyby s tím měl začít jen jeden jediný člověk - je to podle mě skvělý :) a děkuju moc :)

      Vymazat
  7. Krásný článek a máš pravdu... trochu mi to otevřelo oči, je důležitý se naučit vnímat toho druhého a občas se mi stane, že někoho poslouchám a hlavou se mi honí uplně jiné myšlenky, třeba jen, že jsem ráda, že ho vidím, že bych ho chtěla obejmout, ale kolikrát to neudělám, protože se to v tu chvíli asi úplně nehodí :) a možná bych to měla říkat častěji i příteli, protože po těch 2 letech už ten vztah dost zevšedněl a tak nějak jsme si prostě "zvykli, že se milujem" a málokdo z nás si to připomíná.... škoda.
    www.getmovincz.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :)) jsem strašně ráda, že to někoho donutí aspoň trošku o tom popřemýšlet.
      Já sice nemám moc zkušenosti se vztahy, obzvlášť takhle dlouhými, ale ono to "zvyknout si na to, že se milujem" je skoro všude. Proto je podle mě pak krásný, když si dotyčný i po takové době - třeba i manželé, kteří jsou spolu 20 let - stále říkají, co pro sebe znamenají :)

      Vymazat
  8. Strašně moc krásný. Dřív jsem takhle "náhodně milá" na lidi nebyla, ale před pár měsíci najednou z ničeho nic můj spolužák řekl: "Klárka je prostě taková strašně hodná.", na něco takového jsem vůbec nebyla zvyklá a měla jsem chuť ho hned obejmout, teď už je to můj nejlepší kamarád a hlavně jsem se od té doby přestala tak stydět lidem lichotit, protože na tom přece nic není a kdo by nerad slyšel lichotku, že ano.

    Takže yes yes yes, s tvým článkem nejvíc souhlasím :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju všem za úžasné a milé komentáře❤️