08.10.16

Dávejte, přejte (si) a děkujte

Tak mě tu zase máte!

Jelikož je konečně můj milovanej podzim, kterej pro mě znamená jak svíčky, svetry, písničky, hektrolitry čajů, barevné stromy, dýně, mlhavá rána a milující déšť (teda pouze když jsem doma, v teple a v suchu), tak šílené množství učení, škrábání v krku, vstávání za tmy, chození domů za tmy a špatný odhad oblečení.
A proto si i v těch ne tolik hezkých momentech podzimu snažím zachovat chladnou hlavu - což není zrovna moc těžký když je venku zima jak v gulagu - a myslet sluníčkově i v ne tak moc sluníčkovém počasí.

Zkráceně, další článek na způsob...mě.
ať se líbí!








DÁVEJTE & PŘEJTE

"Blessed are those who can give without remembering and take without forgetting."
- Elizabeth Bibesco

Tohle bych zařadila mezi hrozně zanedbávané věci, stejně jako vděčnost. Podle mě by to měla být prostě samozřejmost.Přejte lidem lásku, úspěch, štěstí, radost, zdraví, nové auto, hezkou postavu, skvělé příležitosti, dobrou školu... i když k tomu nemáte sebemenší důvod.
Jak můžete něco chtít, když sami neumíte něco dát?  A dáváním myslím opravdové dávání, to, s kterým neočekáváte nic na oplátku.
Dávat s očekáváním, že za to dostanete něco zpět je byznys, ne laskavost.

Já věřím na Zákon přitažlivosti, a ten zkrátka funguje tak, že co vysíláte, to dostáváte. A já už s ním mám tolik zkušeností, že by mě nikdy nenapadlo o něm jakkoliv pochybovat. A pokud vysíláte, přejete a dáváte, ono se vám to stejně nějak kladně vrátí, ale to by neměl být ten hlavní důvod proč dávat a přát.
Hlavním důvodem jste prostě vy. Vy tím vyšlete pozitivní vlnu kolem sebe. Vy tím dáte někomu víc, než si možná můžete uvědomit. A hlavně, vy tím uděláte svět zase o trošku lepším místem.
Buďte prostě dobří lidé - přejte lidem, i kdyby to znamenalo jim přát věci po kterých sami toužíte - to přeci neznamená, že když to má někdo jiný, že to vy mít nemůžete.
Dávejte lásku, kterou chcete a přejte úspěch, po kterém toužíte. Vytvářejte úsměvy na tvářích, lichoťte, buďte prostě milí, laskaví a trpělivý (i když je to někdy hodně hoodně těžký :D).
Všechno je výsledkem našich myšlenek a činů, které vysíláme ven.

"Kidness is a language that the deaf can hear and the blind can see." 
- Mark Twain 



PŘEJTE SI 

Přát a dávat ostatním je důležité, ale to i přání a dávání sobě samotným. Každé ráno si snažím najít alespoň chvilku a zkusit si představit, jaký můj den asi bude (pokud si teda vzpomenu, pro mě je většinou důležitá jenom snídaně a pak automaticky vypínám). Zkouším si představovat různé hezké věci, které se můžou stát, co si přeju aby mi vyšlo jak ten den, tak třeba někdy v budoucnu. Je to taková moje daydreaming chvilka. A pokud si na to nevzpomenu ráno, tak kdykoliv během dne. Ale je samozřejmě jasné, že pokud něco chcete, musíte pro to taky něco udělat, ale samotné přání je prostě základ činu! Takže teď už mi stačí jen nějak sehnat ty peníze na Kauai, zajistit si víza a jedu, #peaceofcake
Ale sama musím uznat, že pro spoustu věcí jsem nemusela hnout ani prstem a i tak si mě našly... takže kdyby jste nevěděli co s přebytečnými pár miliony, víte komu napsat.







DĚKUJTE

A konečně téma, které si vychutnám naplno. VDĚČNOST.
O vděčnosti jsem jako takové poprvé četla v knížce Kouzlo před 3 lety. Asi půl měsíce jsem opravdu plnila všechny úkoly, co se tam psaly, ale pak už mě to přestávalo bavit. K vděčnosti nepotřebuju manuál, k vděčnosti potřebuju hlavně vlastní hlavu.
Každý den v létě jsem si zapisovala, co jsem ten den zrovna dělala. A bylo to naprosto skvělý si to pak zpátečně číst, vážit si všeho, co jsem zažila, a připomenout si to.
Přes školní rok by to ale ztratilo svoje kouzlo, a tak jsem si vymyslela takovou už svojí večerní meditaci, bez které by to už nešlo. Těsně před tím než usnu si opakuju všechny hezké věci, které se mi během dne staly. Od chvíle co jsem vstala do chvíle kdy jdu spát. Snažím se opravdu vybavit co nejvíc věcí, momentů a maličkostí (protože ty jsou sakra důležité) a jsem za ně vděčná.
Nejlepší je, že každý den je něčím odlišný od toho předchozího, i když nám všechny dny splývají a utíkají rychlostí blesku. Proto aspoň na tu malou chvíli si chci ten den zapamatovat jak nejlépe to jde.
Poté jsem většinou ještě chvíli vděčná za všechno co mám... za to, že vůbec můžu děkovat a že žiju.
...a pak jdu spokojeně spát jako mimčo☺

Snažím se děkovat za vše co mám co nejvíc můžu. Jasně, že někdy zapomenu nebo jsem vyčerpaná tak, že doslova zahučím do postele jak Němci do krytu, ale neberu to jako povinnost, beru to spíš jako potěšení.
Samozřejmě, že nemusíte děkovat večer a přát si ráno. Ale je to něco, co bych chtěla doporučit každému aspoň jednou během dne udělat, protože já si to zamilovala a už si bez toho nedokážu představit běžný den.
A věřte mi, že vy si to zamilujete taky!


Snad vám to něco málo dalo, inspirovalo, nebo třeba jen pomohlo zabít čas a zaprokrastinovat si.

Mějte se krásně a peaceeeeeeeeee♥

4 komentáře:

  1. Zase super clanek!❤️ Všichni by jsme se nad sebou měli více zamýšlet :)) Také jsem nedávno psala clanek o vděčnosti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :)) jé, tak mi sem napiš odkaz na tvůj blog, ráda si počtu! :)

      Vymazat
  2. Jee Nicole! Už se nemůžu dočkat, až se zase uvidíme <3 Super článek, přirovnání "zahučet do postele jako Němci do krytu" mě fakt dostalo :D Ty "vděčnosti" na konci dne praktikuju taky a učím to osmiletou ségru <3 A na to "snění" po ránu moc nemam čas, protože vždy spěchám, ale třeba o fyzice si sním do zásoby :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaa ty jsi zlatíčko! Včera jsme jeli kolem Děčína zrovna, tak jsem si na tebe hned vzpomněla❤️😄 Jinak o fyzice se snad nic jiného ani dělat nedá :D

      Vymazat

Děkuju všem za úžasné a milé komentáře❤️