09.12.16

My a lidi

Krásný den!
Doufám, že si to vánoční období užíváte aspoň tak jako já, protože já právě fetuju perníkovou svíčku a nemůže mi být líp.
Každopádně jsem konečně dostala trochu té psací jiskřičky k napsání článku, kterej mám taak dlouho v hlavě, jen jsem pořád nevěděla, jak všechny své myšlenky napsat sem.
A tématem jsme prostě my, my a lidi.





První věc, o které bych se chtěla rozepsat je to, jaký obrovský vliv na nás mají lidé kolem nás. Jo já vím, není to žádná novinka. Každý máme nějakou svou osobnost, jsme někým. Když se tak ale nad tím zamyslím, my jsme vlastně hodně jednoduše řečeno odrazem našeho okolí. Samozřejmě nejvyšší roli na našem chování a osobnosti mají naši rodiče - ještě aby ne, to oni nás vše naučili, vychovali a jsou tu s námi od začátku našeho života. Postupem času se ale začínáme měnit, začínáme mít jiné, své názory a vlastnosti. A začínáme se stávat námi.
Byli bychom ale úplně někdo jiný, jiná verze nás, kdybychom žili úplně někde jinde, měli jiné kamarády, chodili do jiné školy, žili jiný život. Z téhle stránky jsme vlastně odrazem našeho okolí.

Rosteme, vyvíjíme se, učíme se, a to celý život. Nabíráme zkušenosti a potkáváme nové lidi, a každá z těchto věcí nás něčím změní, a tím se naše osobnost rozvíjí. Stejně by mě ale strašně zajímalo, jaký bych byla člověk kdybych žila třeba v horské vesničce v Asii. Jaký bych byla člověk, kdybych bydlela v centru New Yorku. Život by pro mě měl úplně jiné hodnoty, než teď, vše bych nejspíš viděla i úplně jinak, než teď. Měla jiné zájmy, jiné myšlenky, viděla bych svět zase z úplně jiného pohledu.
Velká část mojí osobnosti by byla jiná, ale stejně si nemůžu pomoct a myslím si - nebo se mi spíš tomu líbí věřit - že by mě moje srdce táhlo stejným směrem, jako teď. Věci, které milujeme, nemáme po svých rodičích, ani po svých přátelích, učitelích, spolužácích nebo kýmkoliv jiným. Jsme to my. Jen nám hold trvá - někdy i celý život - najít opravdu to, co nás naplňuje.
Já si teď osobně myslím, že by mě neskutečně naplňovalo cestování. Opravdu to miluju. Ale kdo ví, třeba až jednou budu opravdu cestovat, tak zjistím, že to není ta věc, kterou hledám.
Nejdřív jsem si myslela, že mě cestování jednou úplně změní - a ono opravdu změní, protože poznáte a zažijete věci, které váš život zase povedou jiným směrem. Ale samotné cestování vás samotné až tak nezmění - to vy se měníte. Každého to ovlivní jinak. Protože každý jsme jiný. A tím myslím úplně každičkou věc, ne jen cestování, která si v našich životech najde svou cestu.

Přijde mi hrozně smutný, že spousta lidí nikdy nenajde to, co je opravdu baví. Nikdo nedokáže říct, jestli to opravdu najde. Mně se líbí myšlenka, že každý máme nějaký svůj skrytý talent, něco, co je prostě stvořeno přímo pro nás. Někteří šťastlivci to našli už jako malé děti (vrcholoví sportovci, umělci...), další až časem, a nikdo to nenajde vůbec. Což je tak strašná škoda, protože by si to zasloužil každý človíček na téhle planetě. Jenže ne každý na to má šanci.
No, to už je trochu víc filosofické, než jak to znělo v mojí hlavě :D


Tahle část byla spíše o našem okolí, ale teď bych chtěla trochu víc rozebrat nás v našem okolí.
Na rovinu, je skoro nemožné být pozitivním člověkem když jste obklopeni negativními lidmi. A to naprosto vážně. Někdy si ani neuvědomujeme, jak moc velký na nás mají ostatní lidé vliv, ať už dobrý, nebo špatný. Ale je hrozně důležité si uvědomit, jací lidé ve vašem životě jsou ti, se kterými se cítíte skvěle a ti, kteří s sebou přináší jenom mráček mrzutosti. A úplně nejlepší je ten mráček dostat co nejdál od sebe, než z něj vznikne bouřka, z které se pak už těžko dostává. Vyřadit špatné lidi z vašeho života je mnohem lehčí, než se zdá. Vím, že někdy je to obtížné, když s těmi lidmi jste třeba ve škole nebo podobně, to se dá ovlivnit hůř, ale jde to taky. Stačí si jen nechat v životě lidi, které máte rádi a kteří vás podporují, díky kterým se cítíte dobře a šťastně.
Protože právě tihle lidi tvoří vaše hezké vzpomínky a právě tyhle lidi si chceme pamatovat, ne snad?

Je ale také důležité, jak k lidem přistupujeme my sami. Moc se mi líbilo, jak to napsal Laurent Gounelle v knížce Muž, který chtěl být šťastný
Naše představy způsobují, že filtrujeme skutečnost. Když jste podvědomě přesvědčeni, že většina lidí jsou arogantní blbečci, že nemůžete nikomu věřit a že vás nikdo nechápe, přesně takhle k vám bude přistupovat i okolí. Je to logické - když potkáte někoho nového a jste tohoto názoru, budete k němu přistupovat s jakousi chladností a odstupem, a lidé to z vás vycítí. Proto ani oni k vám nebudou nijak milí, budou nejspíš stejně nepříjemní jako vy. A přesně to vás ještě víc utvrdí ve vaší pravdě - lidi jsou arogantní blbečci a tečka.
Aaaale samozřejmě yang má svoje yin. Pokud berete lidi jako sympatická, přátelská a milá stvoření, bude váš přístup k nim právě milý, usměvavý a přátelský. A oni to z vás prostě vycítí, ať už si to uvědomují nebo ne. A ve většině případech (prodavačky nepočítejme) se v konverzaci s vámi uvolní a budou k vám vysílat stejné vlny jako vy k nim. A vy jste pak šťastní že jste potkali dalšího milého člověka a že lidi jsou prostě úžasní.
A opravdu to tak funguje, s radostí vám to podepíšu!

Já osobně jsem obklopena neskutečně úžasnýma lidma, a jsem za to strašně moc vděčná. Nebylo tomu možná tak vždycky, ale když si přefiltrujete lidi ve vašem životě, je ten život hned krásnější. Ale nedávejte jim za vinu to, že s sebou nosí mráček špatné nálady. Oni sami s tím bojujou a musí na to přijít, sami za tím mají nějaký svůj skrytý důvod, třeba je taky někdo tou bouřkou zasáhnul. Jen si to třeba ani neuvědomují.

Co tímhle vším chci světu sdělit, těžko říct. Prostě píšu věci tak jak je vidím, slyším, cítím (stejně tak jako tu perníkovou svíčku)
A celkově, buďme na sebe hodní, pomáhejme si, podporujme se, společně se smějme, dělejme blbosti a mějme se rádi. O tom to je!
Jo já vím, někdy to je těžký někoho nepřerazit židlí o zeď, ale dá se to kontrolovat, fakt že jo. Ono vám to za tu námahu a šmouhu na zdi nestojí.  

Tak zase příště, mějte se krásně a kdyby jsem už nic do Vánoc nenapsala, tak


pac a pusinu ♥





9 komentářů:

  1. Nádherný článek. Ta část o filtrování skutečnosti podle představivosti ke mně trošku promluvila, donutila mě se zamyslet. Určitě je na tom něco pravdy, sama se snažím myslet a působit pozitivně, no ne vždycky se mi to vede. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda, že tě to donutilo zamyslet :) Aspoň vím, že si nepíšu jen tak sama pro sebe :D jsme jen lidi, negativní jsme někdy všichni :)

      Vymazat
  2. Nádherný článek, se vším naprosto souhlasím. Někdy mě mrzí, jak moc okolí dokáže změnit některé lidi, kteří se mezi nimi chovají nehezky. Ale jakmile jste s tím člověkem sám, dokáže být naprosto jiný. :) Okolí má na nás hodně velký vliv.
    Find joy in the ordinary

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! :)) máš pravdu, je to fakt škoda, ale na tohle si musí každý přijít sám :)

      Vymazat
  3. Pěkně zpracovaný článek. Chtěla jsem napsat úplně tu samou myšlenku jako výše Šárka, že každý si chová jinak, když jsme v partě a jinak, když jsme s ním samotní.

    www.dendyss.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Super článek <3 Už se těšim, až se zase uvidíme!! :)
    http://lettersfromvanes.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Moc krásný psychologický článek 🙏🏻 také by mě zajímalo jak by to se mnou bylo, kdybych bydlela jinde.. a mas pravdu s tím, ze je neuvěřitelné jak na sebe lidi působí. Někdy je to moc těžké ty negativní lidi neprerazit židlí :D:)

    OdpovědětVymazat

Děkuju všem za úžasné a milé komentáře❤️