30.12.16

PF 2017; filtrování reality

Krásný poslední den v tomhle roce!
stejně jako každý rok, tyhle poslední prosincové dny prostě nutí k tomu se kouknout zpět, zrekapitulovat hezké i špatné dny, které se staly, zasmát se nad zážitky a trapasy, zamyslet se, kolik moc věcí se vlastně změnilo a co vše jsme se za těch 365 dní naučili, poučili, získali, ztratili a jaký člověk se z nás stal. Já osobně stojím za tím, že pokud chce člověk s něčím začít nebo něco změnit, neměl by čekat na 1. ledna, pondělí nebo nějaký perfektní moment (ten také nemusí nikdy přijít), ale začít hned, s tím co má.
Ale musím uznat, že začátek nového roku prostě dává malou naději ke změně asi každému z nás. (protože letos už FAKT zhubnu těch 10 kilo, která tady ani nebyla, když jsem si to poprvé řekla v roce 2003... známe holky :D)


Sama si teda žádná předsevzetí nedávám, ale píšu seznam věcí, které bych za ten rok chtěla zažít, zkusit, zlepšit. No a poslední den v roce si svůj seznam vytáhnu ze šuplíku a přečtu. A kolikrát ani nevěřím, kolik věcí se opravdu stalo, splnilo, a já si to v danou chvíli ani nestihla uvědomit. Vtipný je, že nějaké věci si mi dokázaly splnit i pár dní nebo týdnů před koncem roku, jako minulý rok Anglie, a s tím člověk fakt nepočítá. Ale pocit je to skvělej, o tom žádná!



Na co se ale těším je, kolik se toho za ten rok stihnu naučit, poznat a jak se stanu zase trochu jiným člověkem. A ne, žádný nový rok, nové já a ne, učením nemyslím rozmnožování bičíkovců nebo existenci perpetuum mobile.
Ale jak se mi zase změní způsob myšlení, přístup k životu a lidem, kolik věcí zažiju a jak mě ovlivní. Protože i když si teď myslím, že jsem vcucla moudrost světa a můžu jít rovnou do Tibetu učit mnichy být mnichy, je mi jasný, že za rok touhle dobou si budu ťukat na čelo, kolik věcí mi zase uniklo a jak jsem vůbec mohla žít, aniž bych nepřečetla tuhle knížku a nevěděla tohle a tohle. Jo Nicole, já tě znám, mě už nepřechytračíš.

Takže na jednu stranu, ano, vlastně můžeme říct nový rok, nové já, ale zní to už fakt trapně, takže jsem to radši napsala takhle. 
Jo, teď jsem to pohřbila, já vím. 

A i když tenhle rok nebyl úplně #thebestyearofmylife, dal mi toho strašně moc, jak toho špatného, tak hlavně dobrého, krásné vzpomínky, zážitky, milion záchvatů smíchu, nové úžasné přátele a lidi, nepoznaná nádherná místa, spoustu zkušeností a mnohé další. Vidíte, jak je pozitivní přístup fajn? Toho dobrého je najednou tolik, že se to špatné prostě nevidíme. Ale také na něj nesmíme zapomenout, to hlavně ono nás učí a dává nám možnost si těch dobrých věcí vážit zase o něco víc. A takhle to je vždycky, protože jak já ráda říkám, všechno špatné je k něčemu dobré, a tak to prostě bylo, je a bude (o tom tedy až za chvíli).

A teď k tomu hlavnímu, o čem jsem chtěla původně psát... Já jsem fakt ukecanej člověk ty bláho, i když píšu.  

Každopádně, jde o to, jak si každý z nás filtrujeme vlastní realitu. Pokud nechápete, zůstaňte ještě chvilku s námi a po krátké reklamě se to hned dozvíte #vtípek #haha #faktvtipný #smějteseprosím #jsemfaktmarnájávím

Jak jsem psala v minulém článku, pokud vnímáme lidi jako idioty, jsme obklopeni hlavně idioty. A teď nezáležím na tom, jestli to opravdu jsou nebo nejsou idioti, ale na tom, že my je tak prostě vidíme. A tady není chyba v nich, ale v nás. 
Pokud věříte v to, že se všechno děje z nějakého důvodu, opravdu ke všemu, co se vám stane, najdete nějaký důvod. Něco, co vás změnilo, něco, co byste si bez té věci třeba neuvědomili nebo byste byli na úplně jiném místě, než jste teď. 
Já věřím na to, že všechno špatné jako nakonec k něčemu dobré. A prostě mi to tak vždy vyjde, ať už dřív nebo později, prostě vždy. Někdo tomu ale věřit nemusí, nevidí v nějaké těžké situaci něco dobrého. Možná to opravdu nehledá, možná to jen nevidí, možná to tam prostě není. 
Nikde není určeno, jestli to tam opravdu je nebo není, to my si to určujeme. My rozhodujeme, zda budou ty špatné věci nakonec nějak dobré, zda budeme obklopeni idioty nebo úžasnými lidmi, zda je něco pozitivní či negativní, levné nebo drahé, hezké nebo ošklivé. Už to chápete? 
Každý člověk si určuje svojí vlastní realitu svými myšlenkami. Na co myslíme, tím jsme. To ten Buddha určitě jen tak neplácnul! 

Jdete mrzutí ze školy s tím, že vás doma stejně čeká jen další učení. Všechno je na nic, počasí je na nic, lidi jsou na nic, kyslík je na nic, my jsme na nic. Pak se na nás usměje cizí člověk, a z nějakého neznámého důvodu nám to udělá radost. V mozku se nám někde rozsvítí a někde zase zhasne. A najednou je venku nějak krásně, všichni jsou fajn a milí, kyslík je strašně skvělá věc a na to učení se stejně kouknete až večer, takže máte vlastně volné odpoledne. No, a je to!

Nebo třeba vidíte hezké boty a zrovna jste při penězích. A jsou za super cenu, tak je hned berete! No a kdybyste ty boty viděli o půl měsíce později, kdy živoříte s poslední pajdskou v kapse, nadáváte, jak jsou ty boty strašně drahý a kdo by si je za takovou cenu mohl koupit.

Tohle bylo hodně primitivní, ale doufám, že si už rozumíme. Všechno to je o tom, jak myslíme. Věci nebo situace nejsou dobré nebo špatné, jsou prostě neutrální. To my lidi jim dáváme nálepky a určujeme, jaké jsou. A podle toho, jakou jim dáme nálepku, se náš život odvíjí. Pokud si tohle člověk uvědomí, pomůže mu to pochopit mnoho věcí, které prožívá a vlastně mu to celkově zjednoduší život, který si my lidi někdy tak rádi zbytečně komplikujeme. 
Každý věříme nějaké své realitě, která vlastně není nic jiného než to, čemu věříme. Podvědomě vybíráme a filtrujeme, co chceme vidět, slyšet a cítit. 
A pokud si tohle uvědomíme, dost určitě změníme pohled na všechno, co se kolem nás děje.

[dramatický konec] 

No a na konec si to nemůžu odpustit a přeji Vám všem krásný Nový rok! 
Hodně smíchu, spoustu nových zkušeností, procestovaných míst, poznaných lidí, úspěchů a ponaučení z neúspěchů, málo zbytečných i nezbytečných starostí, pocitů štěstí, vděčnosti a lásky ♥ mějte se  n á d h e r n ě!


4 komentáře:

  1. Mám na to úplně stený názor :) A moc se mi líbí výraz 'filtrování reality'

    OdpovědětVymazat
  2. Občas mi stačí, když se ráno probudím, vstanu tou špatnou nohou a hnedka poznám, jak moc potom to, jak se cítím, ovlivňuje komplet celé okolí a jak ho vnímám. Úplně mě to štve a chci proti tomu nějak bojovat. Takže tenhle článek mi úplně mluví z duše! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, moc se mi tvé stránky líbí.... jsou úžasné, pozitivní...a je fajn zjištění, že tímto způsobem uvažuje tolik lidí :-) Děkuji ti za to :-) Krásný, sluníčkový den !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, strašně moc děkuju za milý komentář! 🙈 udělal mi radost. Měj taky krásný den!❤️

      Vymazat

Děkuju všem za úžasné a milé komentáře❤️